Tuesday, December 9

Spontánní trip do Budapešti

V říjnu jsem měla možnost zavítat na tři dny do Budapešti. Do krásného historického města, které se rozprostírá na obou březích Dunaje. Budapešť mi trochu připomíná Prahu, zejména svým rozložením. Dva břehy, na levém se rozprostírá hrad na kopci a živé, tepající centrum na břehu pravém.

Budapešť je přesně to město, které si mě získalo.

Monday, December 8

Hello girls !



Po delší odmlce jsem se rozhodla, že opět začnu přispívat. Nechci říkat, že na blog nebyl čas. Nebyla zejména chuť. Za tu dobu se změnilo asi milion věcí a změnil se i můj stereotyp.
Každopádně jsem si připravila pár článků, tak doufám, že to oceníte.



Monday, July 1

July

Ach volno, nicnedělání, nemusím tělo nutit vstávat. Jen co rozlepím po ránu má znavená očka, jelikož já jsem unavená tak nějak neustále, podívám se na hodinky jen informačně. To volno trvá již nějaký ten pátek, ale povinnost chodit do práce mi ho jaksi přetvořila na takové nevolno. A teď tu dřepím v činžovním domě s dvěma klukama za zády, kteří s velkým nadšením sledují jakýsi skateboardový záznam na internetu a dost hojně to komentují ironickými poznámkami. Loupe se mi kůže z ramene, důsledek lenosti z předminulé soboty se namazat a taky je tu cítit vůně jahod, které jsem nadšeně do tohohle bytu přinesla s tím, že si ostatní rádi dají a zbyly vlastně na mě. Za chvíli se jdem podívat jak se hoši budou honit za basketbalovým míčem. Pohoda, čas se nehne, my se nehnem. Na nic se nepospíchá, žijem.
Tohle na mě dneska tolik působí a já jsem tím oblažená do maxima. A konečně jsem dočetla Lolitu.




Friday, June 7

Black´n white


 Výlety do Prahy pro mě znamenají dvě věci. Zaprvé to že budu moci strávit nějaký ten čas s mým drahým a zadruhé že si budu moci zase přivézt něco do šatníku, šperkovnice si šuplíku s kosmetikou.
Můj poslední výlet byl ale spojen s přijímačkami na FF Univerzity Karlovy, těžko říct zda byly úspěšné či ne, ale myslím že to nebyla kdovíjaká sláva. A tak vám alespoň ukážu v čem jsem tam vstoupila. Haha, filosofie života ta móda.
No a když už v té Praze jsem a trávím tam mnoho času, tak jej ráda trávím na různých místech, vždyť ta matička stověžatá toho tolik nabízí! Někdy si skočte do Bohemia Bagel na brunch nebo na burger, doporučuji ajestli mátě rádi knihy, jakože já jsem knihomol, tak si zajděte do Ouky Douky. Obě tato místa se nacházejí na Veletržní a jestli bydlíte poblíž, nebo se tam snadno dostanete, tak nebudete litovat. Mě momentálně mrzí, že opět prošvihnu Muzejní noc, ale snad až zase bude, tak budu s Praze.






Tuesday, May 21

Lee Stafford Hair Grow Treatment RESOLUTION


Tak jak to vlastně dopadlo?
Představení této vlasové masky jste si mohly přečíst v tomto článku.




Když otevřete krabičku line se z ní krásná, jakási pudrová vůně. Přesně tak si představuji růžovou.
Vlasy voní úplně stejně, takže si potom k vlasům čucháte a čucháte a dokonce si oblíbíte i foukání větru, protože se ta vůně krásně rozline. Vlasy jsou jemnější, hebčí.No prostě silky smooth. Jenže to v co jsem doufala nijak nezabralo, nedorostou:( Nemohu říct, že jsem masku používala nějak dlouho, vlastně jsem vypotřebovala jen dvě balení a přesto byly moje vlasy imunní.

Ikdyž jsem používala nejdříve po každém mytí a pak 1x nebo 2x za týden nezpozorovala jsem bohužel žádné změny. Tím nechci ale celou řadu nějak shazovat. Bylo by asi třeba koupit si ještě šampon a olejíček aby byl efekt opravdu znatelný.

Chci ale říci, že jsem si druhé balení koupila ze zvědavosti, z důvěry a hlavně díky té vůni. Takže pokud jste si přečetly mnoho pozitivních ohlasů, vyzkoušejte. Je to dost pravděpodobné, že zrovna Vám bude vyhovovat. Já jsem například četla na The Life of Ceady, že majitelce vyhovuje, velmi.
Holt, člověk nemůže čekat nijak velké zázraky, že se probudí a bud mít vlasy delší o 5 cm.
I přesto chci masku ale pochválit. Za mě 3,5 z 5.

Wednesday, May 8

Oblíbenci



Každá z nás má oblíbený nějaký ten produkt. Některé produkty se oblíbenými stávají jen a na chvíli, některé dlouhodobě a jsou nenahraditelné. Já dnes představím své momentální oblíbence.



Monday, April 22

Poslední internátní týden

Zachvátila mě nostalgie. Dnešním dnem byl započat můj poslední studentský týden v Liberci. V pátek se nadobro stěhuji z internátu, asi nejvíc mi bude chybět výhled na Ještěd a moje večerní posezení s vychovatelkou, kdy jsem jí ujídala ruměnky.

Dnes svítí sluníčko, paprsky se opírají do mé už lehce pihovaté tváře. V hlavě se mi mihotá těch několik stovek vzpomínek na tyhle čtyři roky co dobíhají do finiše. Šla jsem na náměstí.

Otevřu dveře, před kterými jsem se tolikrát loučila s T., procházím parkem u intru, kde jsme se ke konci školního roku vždycky slunily na dekách, kde kluci napnuly lana mezi stromy a my jsme se pokoušeli po nich chodit, ujít aspoň jeden metr. Poté skrze internátní bránu, kde tenkrát spadla větev na místo, kde se sházejí kuřáci, ale nikomu nic se nestalo. Míjím růžovou vilu, kde bydlí můj známý, který mě tehdy hledal,  když jsme se ještě neznali skrze červené conversky. Mával mi vždycky z balkonu. Potom přes přechod a rovně, kde jsem častokrát potkala jednoho kluka, který se proslavil, taky jsem tam potkala chlapce, venčícího malé štěně Bernarda. Zatočím doprava a jdu z kopce, jdu pod kaštany, které začínají pučet, je to už dávno co jsme trhaly jejich květy a házeli je po sobě v dešti s mým kamarádem. Vždycky si tam na to vzpomenu. Přecházím přechod a vidím místo, kudy jsem šla opilá, poprvé ovíněná na intr, byla zima. Koukám se na tabuli s plakáty, kde pokaždé vidím zajímavou událost, ale málokdy na ní opravdu jdu. Jdu do kopce, kolem ZUŠ, kde se line neskutečně krásná melodie z klavíru a dál dál kolem bývalého kina Varšava, které už nefunguje. Míjím vegetariánskou restauraci, kde jsem byla jen jednou a měla bych to ještě napravit. Květinářství kde jsem spolubydlícím kupovala jen tak pro radost tulipány. Přechod, náměstí, lidi sedí na schodech před radnicí a cpou se zmrzlinou. Tohle město mám tak ráda a vůbec se mi odsud nechce pryč.

Myslím na lesní koupaliště a taky letní kino, které jsme si zamilovaly s mojí spolužačkou, na noční toulání. Na  kamaráda, který má v obývaku obraz Magdaleny Dobromily Rettigové a hrál na kytaru a já ho ráda poslouchala, na jednu čtvrť se starými baráky, kam jsme strašně rádi chodili s Tomem, na ten dům u muzea, který jsem si zamilovala. Na Fryčův antikvariát, kam strašně ráda chodím hladit staré knížky po hřbetech.
Mám takové tušení, že jedna etapa mého života opravdu končí, ale nečekala jsem, že mi bude takové smutno.



Thursday, April 4

Lee Stafford- Hair Growth Treatment

Boj o zdravější a hezčí vlasy neustále pokračuje. Reagovala jsem na několik rad v internetových diskuzích a taky na rady ostatních. Původně jsem měla v plánu koupit si šampon z této řady, ale nakonec jsem se rozhodla pro masku.

Co Vám maska zaručuje? A komu je určena?
Maska intenzivně regeneruje poškozené konečky a podporuje růst vlasů. Maska také pomáhá zmírnit vypadávání vlasů, zlepšuje zdraví vlasových kořínků. Slouží těm, kteří musí neustále chodit ke kadeřnici na zastřihnutí a vlasy tak nikdy nedorostou. 


Saturday, March 30

Hráli jsme plesovanou vždyť to znáš

a taky jsme jí už dohráli, teď bude čas na kličkovanou. Nebo jestli příjde to jaro, tak taky klíčkovanou. Na okně mi klíčí ječmen a možná třeba někdy vylezou ty petrklíče na povrch.

Ale teda teď už k té končící plesové sezóně, letošní byla mnou hojně využita. Poslední ples uzavřel mojí plesovku včera večer. Do téhle spadal i můj ples, který si myslím byl taky dost vydařený. Jediné za bych se pokárala bylo, že jsem si pořídila na letošek jen jeden kousek oblečení a to sako, které můžete vidět v tomhle outfitu. I když nemůžu říct že by nebylo jak všechno míchat dohromady, šatů vlastním přehršel.

Na pátek jsem ale volila absolutně jednoduchou skladbu oblečení, protože jsem těch šatů už měla plné zuby. Byl to takový menší ples a co za prohřešky se tam dalo vidět, myslím si že moje legíny nebyly nic výrazného a to jsem měla strach jestli je to vůbec vhodné. Na ples ve steelech? v delších topech, pod které patří alespoň ty legíny? Děvčata by se ještě měla co učit. Jak pravila Veru,  dresscode tu lidem asi nic moc neříká.


Thursday, March 21

Filozofický random

Dnešní den mě pohltila otázka, která byla vyřčena na hodině filozofie. Co kdybychom zjistili, že nám zbývá půl roku života? Změnilo bychom každodenní stereotyp?

Nevím, začala bych si plnit sny. Proč to ale nedělám v běžných dnech, na co čekám? Proč studuji, co mi to dá? Lepší budoucnost, studuji pro budoucnost? Co když žádnou nemám? Co když zítřkem končí můj život?

Tyhle otázky vznikly, protože jeden filosof řekl, že lidé si neuvědomují konečnost svého života, omezení našeho času. A tak marníme čas zbytečnými věcmi. Je pravda, že kdybych ze dne na den změnila svůj život, protože mi zbývá málo času, tak by to znamenalo, že jsem doposavaď žila svůj život špatně?

Já už jsem se v těch otázkách ztrácím. Každopádně už jsem přemohla období, kdy jsem měla pocit, že ztrácím dny. Každý den myslím, se naučím něco nového a udělám si něčím radost. Doufám, že spousta, ne spousta, všichni žijete své životy tak jak byste si přáli a nebo děláte něco proto aby byly takové jaké je chcete mít. Protože já si myslím, že nejdůležitější je všechno tohle dělat pro svůj vlastní pocit. Protože že já osobně to tak chci mít a neohlížet se na to, kolik zážitků budu moci napočítat na prstech, nebo kolik mi jich bude moci na prstech napočítat někdo jiný.

A kdo jste neviděl, doporučuju film s Dakotou Fanning.. Now is good :)

Máchovo jezero